Chudí bohatí: klíč k důchodu ve finanční pohodě má víc lidí, než se zdá

Důchod. Každý si ho představujeme jinak. Někdo se těší na více času s vnoučaty nebo na rybách, někdo nedočkavě obchází knihovnu, kterou během produktivního věku postupně plnil tituly, které si „jednou konečně přečte“. A někdo odchod na odpočinek vyhlíží s obavami a nejistotou. Proč? Otázku, jak se zajistit na důchod, totiž řada lidí řeší pozdě. Nebo vůbec. A ještě víc lidí si odmítá připustit, že přímo pod nosem mají logické (i když možná trochu nekomfortní) řešení.

▫

Levnější žití a renta k tomu

Moji dlouholetí klienti, říkejme jim třeba manželé Vyhnánkovi, před časem prodali střechu na hlavou. Nemovitost, ve které žili podstatnou část společného života, kde vychovali děti. Zkrátka místo, které bylo po mnoho let jejich domovem. Ptáte se, co je k tomu vedlo? Umím si představit, jaké scénáře vás právě napadají…

Dluhová past?

Možná brutální nesplacená hypotéka?

Rostoucí energie, které už pár nedokázal z důchodové renty zaplatit?

Ani jedno. Vyhnánkovi kývli na prodej po zralé úvaze. Zcela dobrovolně. Bez vnějších tlaků. Svůj hezký vícegenerační dům na předměstí Brna přenechali mladé rodině. Hypotéku měli dávno splacenou, získané peníze využili ke koupi menšího domu akorát pro dva. Část peněz rozdělili mezi potomky a část zainvestovali. Sami pro sebe - do budoucna.

Řešení má výhody, které nelze rozporovat. Menší dům s sebou nese podstatně nižší náklady než vícegenerační stavení. Navíc šlo o relativně nový dům, který příštích deset, možná patnáct let nebude vyžadovat žádné nákladnější opravy. Nemluvě o údržbových úkonech, které se musí provádět tak nějak kontinuálně celoročně. Každý majitel domu mi dá za pravdu.

Nejpříjemnější změnu nejspíš představuje doživotní renta, která činí v současné době 23 tisíc měsíčně a v budoucnu poroste o inflaci. Vyhnánkovi díky tomu nečeká živoření. Naopak. Důchod si budou doopravdy užívat. Budou si to totiž moci dovolit. Díky tomu, že využili mimořádně elegantní (a především logický) způsob, jak se zajistit na důchod.

▫

Menší a levnější

Jistě, řešení má své slabiny. Tou nejzásadnější je nejspíš nostalgie. Opustit dům, který člověk třicel let budoval, zveleboval, kde prožíval své slavné i smutné dny, není jen tak. Téměř každý, komu o Vyhnánkových vykládám, má podobnou reakci - řešení uznává, před Vyhnánkovými smeká, zároveň ale připouští, že u svých příbuzných by narazil.

„To je sice hezké, ale moji prarodiče by na něco takového nikdy nekývli…“

Mám pro to pochopení, vážně. Dobře vím, jak taková citová vazba funguje. Jistou ironii ale přehlížet neumím. Kdo vlastní například v Brně a blízkém okolí nemovitost k bydlení, ten je de facto milionář. S ohlédnutím na skutečnost, že ⅘ občanů České republiky bydlí ve svém, je takových lidí, jako jsou - respektive jakými byli Vyhnánkovi - opravdu hodně. Vlastní majetek ve výši několika milionů korun, v reálu si ale dost možná zoufají, když cenovka másla ukazuje o pár korun víc než při posledním nákupu. Pokud jim nestačí důchod na pohodlné žití teď, je pravděpodobné, že se to nikdy nezmění. Zákonem daná valorizace totiž navyšuje důchodové renty o inflaci.

Vlastnictví nemovitosti stojí peníze. Tím víc, čím větší nemovitost je. Přesun do menšího (a tudíž i méně nákladného) bydlení by mohla znamenat obrovskou pomoc a vyřešit otázku, jak se zajistit na důchod.